6 způsobů, jak správně pracovat s osvětlením v interiéru

Osvětlení interiéru není jen otázkou výběru hezkého svítidla. Stejný prostor potřebujeme ráno dobře vidět při přípravě snídaně, odpoledne v něm pracovat a večer vytvořit příjemnou atmosféru pro odpočinek. Jediný zdroj světla proto většinou nedokáže být užitečný pro všechny situace, které se v interiéru během dne odehrávají.

Při návrhu osvětlení je mnohem účinnější přemýšlet v jednotlivých světelných vrstvách. Základní světlo zajistí orientaci v místnosti, pracovní pomůže tam, kde potřebujeme dobře vidět, ambientní vytvoří atmosféru a další zdroje mohou zvýraznit architekturu, usnadnit pohyb po interiéru nebo fungovat jako výrazný designový prvek.

Jak tedy jednotlivé typy světla kombinovat?

1. Základní osvětlení jako výchozí vrstva

Základní osvětlení má za úkol rovnoměrně osvětlit prostor tak, abychom se v něm mohli komfortně pohybovat a vykonávat běžné činnosti. Mohou ho tvořit stropní svítidla, bodová světla, světelné lišty nebo jejich kombinace. Nemělo by ale automaticky znamenat jedno silné svítidlo uprostřed místnosti. U otevřeného prostoru s kuchyní, jídelnou a obývacím pokojem například jednotlivé části potřebují odlišnou intenzitu i charakter světla. Základní osvětlení by proto mělo respektovat dispozici a způsob, jakým se prostor skutečně používá.

Důležitou roli hraje také denní světlo. Místnost s velkými okny bude přes den fungovat jinak než severně orientovaný pokoj nebo chodba bez přímého přístupu slunce. Umělé osvětlení proto vždy navrhujeme ve vztahu ke konkrétnímu prostoru, ne jako univerzální schéma.

2. Pracovní světlo tam, kde ho skutečně potřebujeme

Další vrstvou je pracovní osvětlení. To už neosvětluje celou místnost, ale konkrétní místo a činnost. Typickým příkladem je pracovní plocha kuchyňské linky. I dobře osvětlená kuchyně může být při přípravě jídla nepříjemná, pokud si člověk vlastním tělem stíní světlo ze stropu. Řešením proto může být osvětlení integrované přímo pod horní skříňky.

Stejný princip platí u pracovního stolu, kosmetického koutku, místa na čtení nebo u zrcadla v koupelně. Pracovní světlo by mělo přijít právě tam, kde je potřeba, a ideálně by mělo být možné jej používat nezávisle na ostatních světelných zdrojích. Ne pokaždé totiž potřebujeme rozsvítit celou místnost. Při návrhu interiéru proto není důležité jen určit, kde budou svítidla, ale nejdříve vědět, co budeme na jednotlivých místech dělat.

3. Ambientní osvětlení vytváří atmosféru

Právě ambientní vrstva často rozhoduje o tom, jestli interiér večer působí příjemně. Může mít podobu nepřímého LED osvětlení ukrytého v nábytku, podsvětlených polic, nik, podhledů nebo světla vedeného podél stěny. Jeho cílem není místnost intenzivně osvětlit. Spíš jemně modeluje prostor a vytváří klidnější světelnou scénu.

Velmi dobře je tento princip vidět v této realizaci, kde jsme využili LED podsvícení polic, nik, schodiště i nábytkových sestav. Světlo zde není samostatným doplňkem, ale součástí architektury interiéru a zároveň zvýrazňuje použité materiály. Právě možnost přepnout večer z hlavního osvětlení na několik jemnějších zdrojů dokáže atmosféru místnosti výrazně změnit. Proto se při návrhu vyplatí přemýšlet i nad světelnými scénami. Jiné světlo potřebujeme při úklidu, jiné při návštěvě přátel a úplně jiné ve chvíli, kdy si večer sedneme s knihou.

4. Akcentní světlo ukáže, kam se dívat

Světlem můžeme také cíleně pracovat s pozorností. Akcentní osvětlení slouží k tomu, aby zvýraznilo konkrétní prvek – obraz, strukturu stěny, knihovnu, rostlinu, zajímavý materiál nebo architektonický detail. Nejde přitom jen o samotný objekt. Světlo dokáže zvýraznit také strukturu materiálu. Dřevo, kámen nebo hrubší povrch stěrky působí při bočním nasvícení úplně jinak než při rovnoměrném světle přicházejícím shora.

Akcentní světlo ale funguje nejlépe střídmě. Pokud zvýrazníme všechno, nezvýrazníme ve výsledku nic.

5. Orientační světlo pomáhá s pohybem

Existuje i světlo, kterého si téměř nemusíme všimnout – přesto výrazně ovlivňuje komfort interiéru. Orientační osvětlení pomáhá bezpečně projít chodbou, schodištěm nebo nočním interiérem, aniž bychom museli rozsvítit hlavní světlo. Může být integrované do soklu nábytku, schodů, stěny nebo podél podlahy.

Právě tady se velmi dobře ukazuje rozdíl mezi interiérem, který je pouze vizuálně navržený, a interiérem, který reaguje na běžný život. U této realizace se při návrhu pracovalo i s večerním nasvícením komunikací a schodiště. Je to drobný detail, který ale dobře vystihuje princip celého návrhu – světlo by mělo reagovat na to, jak se lidé v interiéru skutečně pohybují.

6. Dekorativní osvětlení v interiéru

Až poslední vrstvou může být svítidlo, jehož úlohou není jen svítit, ale také interiér vizuálně dotvářet. Výrazné závěsné svítidlo nad jídelním stolem, subtilní lampy u postele nebo skleněný světelný objekt mohou fungovat podobně jako jiný designový solitér.

Dekorativní světlo přitom nemusí být výrazné velikostí. Charakter může vzniknout materiálem, tvarem, barvou nebo způsobem, jakým svítidlo pracuje se světlem a stínem. Například v kombinaci s tlumenými materiály, tapetou a textiliemi pomáhá vytvářet klidnější charakter místnosti.

Dobré světlo vzniká jejich kombinací

Jednotlivé typy osvětlení se v praxi nemusí striktně oddělovat. Jedno svítidlo může plnit několik funkcí a hranice mezi ambientním, akcentním nebo dekorativním světlem může být velmi jemná. Podstatný je jiný princip, a to nesnažit se celý interiér vyřešit jedním druhem světla.

Dobře navržený obývací pokoj může mít základní stropní osvětlení, stojací lampu na čtení, LED světlo integrované do knihovny a závěsné svítidlo nad jídelním stolem. Přes den přitom většinu práce odvede přirozené světlo a večer si uživatel vybere právě takovou kombinaci zdrojů, kterou v danou chvíli potřebuje.

Osvětlení je proto dobré řešit už společně s dispozicí, elektroinstalací a návrhem nábytku. Integrovaný LED pásek, závěsné svítidlo nad přesně umístěným stolem nebo světlo zabudované do vestavby se totiž dodatečně řeší podstatně složitěji.